Ono už to asi bude (dobrým) zvykem, že kanadské extrémní kapely umí více než solidně nakopávat zadnice. Montrealské TRIGGER EFFECT sice nelze řadit mezi skupiny sázející na metalový zvuk, ale ničivá síla nálože, kterou představuje jejich debutové album, si v ničem nezadá s intenzitou projevu spolků, které vyznávají čistě kovový zvuk.

Mnohem blíže mají TRIGGER EFFECT ke klasické hardcoreové muzice a nepochybně i k divokému punku. Nespoutaný drive a maximálně neurvale znějící skladby, které do posluchače ládují jednu za druhou s rychlostí vrhače raket, jsou první dojmy, které si posluchač odnese. Tyto mu sice zůstanou i nadále, ale jakmile se trošku zorientuje, začne si vychutnávat schopnosti Kanaďanů mít celý ten chaos plně pod kontrolou a vtisknout mu těžko popsatelný řád a určitou nit, která jednotlivé skladby spojuje. Jejich zvuk by se dal popsat jako tuze extrémní a brutální a ačkoliv nejeví snahu v prvním plánu válcovat hutnými kytarovými hradbami, kombinací kytarových riffů ostrých jako pečlivě zhotovený samurajský meč, takřka nepolevujícího vysokorychlostního tempa (přičemž i prodlevy mezi jednotlivými tracky jsou pro jeho zachování zredukovány na maximální možné minimum) a punkově uřvaného vokálu vytvářejí neuvěřitelně svébytnou a vysoce třaskavou hudební směs, která po sobě zanechává řádnou spoušť. O to více překvapí, že to svoje takřka nezvladatelné řádění dokáží zastřešit na první poslech zcela zřejmým rock´n´rollovým feelingem, díky čemuž, jak už bylo řečeno v úvodu, mnohem více než nějakou extrémní formu alternativního metalu připomínají řádně přitvrzený rokec, který si to však může v pomyslném ringu rozdávat i se šampiony těžkých váhových kategorií na poli nejtvrdších odnoží metalové muziky. Škatulkování je však v případě TRIGGER EFFECT tou poslední věcí, do které bych se chtěl pouštět. Snaha jakýmkoliv způsobem přiblížit jejich muziku skončí pokaždé u několika podobných a zprofanovaných termínů, jako jsou devastace, nářez, chaos a nespoutanost. A ačkoliv si v pořadí v šesté skladbě „El Vice“, která dvacetiminutovou nahrávku symbolicky protíná na dvě poloviny, dávají menší pauzičku v podobě na albu zvukově nejuhlazenější čistě punkové vypalovačky, je „Dare To Ride The Heliocraft“ ostře nabitou zbraní s děsivě rychlou kadencí a neobyčejně přesným zaměřovačem.